Přátelství, které se pokazilo.....
Ahojky,
nad dnešním článkem jsem hodně přemýšlela. Nevěděla jsem si s ním rady. Nevěděla jsem co mám napsat? Je toho totiž tolik, ale nemůžu, ani nechci být konkrétní, abych se nikoho nedotkla nebo abych neporušila osobní práva a svobodu (když nemám souhlas té dané osoby) 😊
Ale ten článek o té dané osobě napsat chci. Ikdyž to bolí.....
Poznaly jsem se před dvěma lety. V práci. Takže kolegyně. Bylo to super. Nebylo to nijak zvlášť křečovité. Bylo to uvolněné a hned jsme začaly blbnout, bavit se a smát se. No a jelikož jsme obě ženské, tak jsme začala probírat drby a tak 😃😊
Prostě paráda hned od začátku. Začaly jsme se ihned svěřovat. A věřily jsme si. Na začátku.....
Smály jsme se, povídaly jsme si a nedaly jsme bez sebe ani ránu. A to myslím vážně, doslova. Já, kdykoliv jsem měla volno, tak jsem za ní jezdila 😊
Měly jsme své vlastní vtipy, kterým jsme se smály a které jsme chápaly jen my dvě. A také jsme lidem, o kterých jsme se bavily, vymyslely své vlastní přezdívky, které na ty lidi seděly jako hrnec na pr..... (všichni víme jak je to dále 😃😉)
Tohle krásné a pohodové období trvalo zhruba rok..... Krátká doba, ale my jsme si to užily naplno, každý doušek.....
Byly jsem takové ty kamarádky, které blbly a tak trochu byly retardované.
Myslím to ze srandy, tak to berte s nadsázkou, ale tyhle věty na nás seděli 😊
A pak to začalo drhnout..... Začalo to být divné, křečovité. Já se pořád musela přesvědčovat, jestli je u ní všechno v pohodě a jestli se ještě budeme smát a tak. Potom to začalo drhnout i v práci..... A já jsem asi tak trochu začala žárlit na jednu osobu, která se mezi nás přimotala (nejde o chlapa, jak by si mnozí mohli myslet 😉).
Jo, je to tak, začala jsem žárlit a všechno jsem zkazila..... Ale bohužel v té době jsem to nedokázala přiznat ani sobě natož té kamarádce..... A když jsem si to všechno uvědomila, tak bylo pozdě.....
Skončilo to..... Přestali jsme se navštěvovat, kontaktovat, bavit se, smát se.....
Nikdy jsem tu osobu neměla nechat odejít. Jasně, někdy to taky bylo krušné a každá jsme měla svůj názor, ale daly jsme to, až doté osudné chvíle.....
Kdyby se mně někdo zeptal, jestli je v minulosti něco, co bych chtěla změnit, tak by to bylo právě to, že bych to chtěla s tou kamarádkou zase urovnat.....
Ale aby to nebylo jen negativní, tak zase musím říct, že jsem díky tomu všemu, co se stalo poznala pár skvělých lidí. Třeba zrovna ty, o kterých jsem napsala ten článek, co je tady na blogu ( ŠŤASTNÉ OBDOBÍ - http://mujsvetmojemyslenky.blogspot.cz/2017/09/stastne-obdobi.html ) a třeba ještě jednoho fajn kluka (o něm také někdy napíši článek, ale až to ve mně "dozraje" 😊) a pár dalších.
A staly se věci, které by se třeba jinak ani nestaly.
Ale nechci, aby to vyznělo tak, že mi ta kamarádka nechybí, to ne. Chybí a moc..... Je to rok, co se spolu nebavíme a mně to pořád bolí, mrzí, je mi to líto a pořád na to myslím a stále bych to chtěla urovnat a vrátit.....
Ale lidé mi říkají, abych se na věci koukala z té druhé stránky, z té pozitivní, tak se tím tak nějak utěšuji.....
A také jsem vděčná za to, že jsme se s tou kamarádkou znaly alespoň ten rok a že jsem měla možnost být šťastná. Když jsem jí měla za kamarádku, tak mi nic a nikdo nechyběl. Byla jsem spokojená, alespoň na chvíli.....
A také mně toho hodně naučila, za což jsem jí také vděčná. Naučila mě spoustu věcí. A tou nejhlavnější je pro mně to, že mně naučila mít se ráda a mít alespoň trochu sebevědomí (všechno s mírou 😉😊).
Asi se teď ptáte, proč vás nechám takhle moc nahlížet do svých problémů a svého soukromí, ale dělám to proto, že chci abyste se z toho ponaučili a vzali si z toho něco. Pokud to jde 😊
Z tohoto chci, abyste si odnesli to, že pokud máte někoho rádi (ať už kamarád, kamarádka, partner/ka, .....) tak mu to řekněte dokud ho máte u sebe. Nikdy nikoho nenechte tak lehce odejít. A hlavně - nikdy nikoho neberte jako samozřejmost. To se totiž nevyplácí a toho člověk můžete ve vteřině ztratit..... A važte si každé minuty, vteřiny kterou s tím člověkem prožíváte.
Děkuji za přečtení tohoto článku, který je pro mně srdcový a důležitý a já si pořád ve svém světě budu doufat, že se to mezi námi někdy urovná.....
Vaše Simona
nad dnešním článkem jsem hodně přemýšlela. Nevěděla jsem si s ním rady. Nevěděla jsem co mám napsat? Je toho totiž tolik, ale nemůžu, ani nechci být konkrétní, abych se nikoho nedotkla nebo abych neporušila osobní práva a svobodu (když nemám souhlas té dané osoby) 😊
Ale ten článek o té dané osobě napsat chci. Ikdyž to bolí.....
Poznaly jsem se před dvěma lety. V práci. Takže kolegyně. Bylo to super. Nebylo to nijak zvlášť křečovité. Bylo to uvolněné a hned jsme začaly blbnout, bavit se a smát se. No a jelikož jsme obě ženské, tak jsme začala probírat drby a tak 😃😊
Prostě paráda hned od začátku. Začaly jsme se ihned svěřovat. A věřily jsme si. Na začátku.....
Smály jsme se, povídaly jsme si a nedaly jsme bez sebe ani ránu. A to myslím vážně, doslova. Já, kdykoliv jsem měla volno, tak jsem za ní jezdila 😊
Měly jsme své vlastní vtipy, kterým jsme se smály a které jsme chápaly jen my dvě. A také jsme lidem, o kterých jsme se bavily, vymyslely své vlastní přezdívky, které na ty lidi seděly jako hrnec na pr..... (všichni víme jak je to dále 😃😉)
Tohle krásné a pohodové období trvalo zhruba rok..... Krátká doba, ale my jsme si to užily naplno, každý doušek.....
Byly jsem takové ty kamarádky, které blbly a tak trochu byly retardované.
Myslím to ze srandy, tak to berte s nadsázkou, ale tyhle věty na nás seděli 😊
A pak to začalo drhnout..... Začalo to být divné, křečovité. Já se pořád musela přesvědčovat, jestli je u ní všechno v pohodě a jestli se ještě budeme smát a tak. Potom to začalo drhnout i v práci..... A já jsem asi tak trochu začala žárlit na jednu osobu, která se mezi nás přimotala (nejde o chlapa, jak by si mnozí mohli myslet 😉).
Jo, je to tak, začala jsem žárlit a všechno jsem zkazila..... Ale bohužel v té době jsem to nedokázala přiznat ani sobě natož té kamarádce..... A když jsem si to všechno uvědomila, tak bylo pozdě.....
Skončilo to..... Přestali jsme se navštěvovat, kontaktovat, bavit se, smát se.....
Nikdy jsem tu osobu neměla nechat odejít. Jasně, někdy to taky bylo krušné a každá jsme měla svůj názor, ale daly jsme to, až doté osudné chvíle.....
Kdyby se mně někdo zeptal, jestli je v minulosti něco, co bych chtěla změnit, tak by to bylo právě to, že bych to chtěla s tou kamarádkou zase urovnat.....
Ale aby to nebylo jen negativní, tak zase musím říct, že jsem díky tomu všemu, co se stalo poznala pár skvělých lidí. Třeba zrovna ty, o kterých jsem napsala ten článek, co je tady na blogu ( ŠŤASTNÉ OBDOBÍ - http://mujsvetmojemyslenky.blogspot.cz/2017/09/stastne-obdobi.html ) a třeba ještě jednoho fajn kluka (o něm také někdy napíši článek, ale až to ve mně "dozraje" 😊) a pár dalších.
A staly se věci, které by se třeba jinak ani nestaly.
Ale nechci, aby to vyznělo tak, že mi ta kamarádka nechybí, to ne. Chybí a moc..... Je to rok, co se spolu nebavíme a mně to pořád bolí, mrzí, je mi to líto a pořád na to myslím a stále bych to chtěla urovnat a vrátit.....
Ale lidé mi říkají, abych se na věci koukala z té druhé stránky, z té pozitivní, tak se tím tak nějak utěšuji.....
A také jsem vděčná za to, že jsme se s tou kamarádkou znaly alespoň ten rok a že jsem měla možnost být šťastná. Když jsem jí měla za kamarádku, tak mi nic a nikdo nechyběl. Byla jsem spokojená, alespoň na chvíli.....
A také mně toho hodně naučila, za což jsem jí také vděčná. Naučila mě spoustu věcí. A tou nejhlavnější je pro mně to, že mně naučila mít se ráda a mít alespoň trochu sebevědomí (všechno s mírou 😉😊).
Asi se teď ptáte, proč vás nechám takhle moc nahlížet do svých problémů a svého soukromí, ale dělám to proto, že chci abyste se z toho ponaučili a vzali si z toho něco. Pokud to jde 😊
Z tohoto chci, abyste si odnesli to, že pokud máte někoho rádi (ať už kamarád, kamarádka, partner/ka, .....) tak mu to řekněte dokud ho máte u sebe. Nikdy nikoho nenechte tak lehce odejít. A hlavně - nikdy nikoho neberte jako samozřejmost. To se totiž nevyplácí a toho člověk můžete ve vteřině ztratit..... A važte si každé minuty, vteřiny kterou s tím člověkem prožíváte.
Děkuji za přečtení tohoto článku, který je pro mně srdcový a důležitý a já si pořád ve svém světě budu doufat, že se to mezi námi někdy urovná.....
Vaše Simona
Komentáře
Okomentovat