Ztráta našeho milovaného pejska...

Ahoj všem,

konečně jsem našla odvahu tento článek napsat. Ikdyž je to pořád hodně moc těžké a hlavně bolestivé...

A upřímně... Vůbec nevím, kde mám začít... Jak tohle téma uchopit?...

Jistě ale vím, že tohle asi bude jeden z delších článků, ikdyž se to budu snažit brát hopem, jelikož na to nechci moc myslet a v tom všem se znovu "hrabat", ale i tak...

Pohodlně se usaďte, dejte si něco dobrého, abyste se tímto těžkým tématem prokousali a jdeme na to...

Jdeme na to, ikdyž bych radši psala o nějakém jiném tématu. Ale to je asi jasné...

Jako první napíšu toto... Odešel nám náš pejsek, náš labrador... 😢😢😢

Odešel nám 8. dubna 2021... 💔😢😢😢❤

Nepíše se to vůbec lehce. Pořád to bolí. Ale vezmu to odzačátku. Od doby, kdy jsem si Buddyho (Badíka, Badouška) pořídili, až po odchod, který jen tak přelítnu v rychlosti...

Chci Badouškovi věnovat celý tento článek na památku na tak skvělého a věrného pejska...

Přivezení Badíka a naše první dny

Badouška jsme si přivezli od Českých Budějovic. Jeli jsme pro něj a ihned jsme věděli, že ten je náš. Jeho rodiče, béžový taťka a černá mamka 😍, měli osm štěnátek. Čtyřy béžové fenky, ze kterých se v tu dobu, kdy jsme tam byli, neprodala ještě ani jedna a čtyřy černé kluky a ten náš tam ze všech chlapečků zůstal jako poslední. Věřím, že čekal přímo na nás 🙏💖❤

A pán, od kterého jsme si ho koupili k nám přišel po nějakých schodech a Badík mu cupital v patách. A díky tomu nám bylo jasné, že je věrný a že to je ON ❤❤❤

Sám pán říka, že tenhle pejsek chodí všude s ním a že je mu oddaný.

A tak byl náš a vezli jsme si ho domů.

Po cestě domu, jsem ho celou cestu držela v náruči a on svůj čumáček bořil do mého podpaží a tím si utíral, už v té době, svou chronickou rýmu. Pro někoho možná too much information, ale pro nás krásná a vtipná vzpomínka. Jedna z mnoha a za každou jsme neskutečně vděční... 🙏❤

Od samého začátku to byl skvělý pejsek. Užasný parťák.

Ale neměl lehký život... Chronická rýma a jako malý měl škrkavky, ze kterých jsme ho dostali.

Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla venku na dvoře s Badíkem v náručí a hladila jsem ho a říkala mu, že to bude dobrý, že mu pomůžeme. A pomohli...

A časem přišly i epileptické záchvaty...

Roky s Badouškem plynuly a plynuly 💖

Při Badouškovi jsme měli ještě jednoho pejska, Flíčka. To byla rasa pouliční směska (špic s jezevčíkem). Dovolím si říct, že to byly parťáci. Když večeřeli každý sám, tak jim nechutnalo. Chtěli být hodně spolu. Nedali bez sebe ránu 💖

Toto je Flíček (pouliční směska) ❤💖

Toto je Badoušek (labradorský retrívr) ❤💖

Flíčka ale už také nemáme... Byla to naše druhá láska na první pohled a pohlazení 💖 Ale o tom někdy jindy...

Byly to přátelé a naše věrné a hravé lásky. Oba, bez vyjjímky 🙏💖

A jak roky krásně a hladce plynuly, tak pak přišlo jedno horší období...

Badíkova nemocná slezina... 😔❤

Nemoc si nevybírá... Ani u nevinné němé tváře...

Slezina musela být vyoperovaná. Bylo to hrozné. Detaily vynechám...

Jen řeknu to, že to byl první den a první noc bez Badíka. Předtím ani potom jsme bez něj nikdy nebyli. 

A bylo to neskutečně moc smutné a divné... 

Hlavní ale je, že se všechno povedlo a Badík se nám vrátil domů a od té doby jsme ho měli opravdu doma, jakože v obýváku a tak. 

Do toho všeho totiž ještě trpěl těmi  epileptickými záchvaty a nechtěli jsme ho nechávat přes noc samotného. 

I kvůli tomu, že byl po té operaci, i kvůli té epilepsii.

A tady bych řekla, že všechno zlé je pro něco dobré.

To, že jsme si Badouška nechali nějakých šest nebo sedm let doma, bylo to nejlepší rozhodnutí ❤️

Byl s námi od té operace, až do konce... Každý den, každou noc, každou minutu byl s námi 🙏❤️❤️❤️🖤🖤🖤

Poslední dny a vděčnost za jednoho z  nejúžasnějších pejsků na světě...

Nebudu tu popisovat poslední dny...

Nebudu moc vzpomínat...

Nechce se mi proto, že se vzpomínání bojím...

Bojím se té bolesti, která je stejně, ale nechci ji ještě více přiživovat...

Chci radši poděkovat...

Poděkovat tobě Badíku 🖤❤️🙏

Poděkovat ti za všechno, co jsi pro nás dělal.

Za to, že jsi nám byl oddaný a věrný.

Za to, že jsi nikdy nikomu neublížil a že bys to ani nikdy neudělal.

Za to, že jsi nás všechny celým svým srdcem miloval.

Tak jako mi tebe.

Milovali jsme tě a pořád tě milujeme. 

A nikdy na tebe nezapomeneme.

TY jsi byl a pořád jsi výjimečný 🖤🙏🏻🖤

A také děkuji okolnostem, které tě do našeho života přivedly.

Nikdy toho nebudeme litovat.

Nikdy nebudeme litovat toho, že jsme měli takové pejsky, takové zvířátka, jaké jsme měli, protože všechny byly vyjjímeční.

Všechny do jednoho 💖🙏💖

A za to vám moc děkujeme, lásky naše 🙏💖🙏

Doufám, že ses moc netrápil, hlavně na konci a že ti s námi bylo dobře po celý tvůj život 🙏

Děkuju ti za to, že jsi byl náš parťák.

Naše spřízněná duše. 

Naše láska.

Pořád to moc bolí, ale věřím, že tobě už je lépe a že se máš dobře ☁🕊️💖❤️🖤

Nikdy na tebe nezapomeneme a jsme moc rádi, že jsme tě měli ve svém životě.

Milujeme tě a nikdy nepřestaneme.

DĚKUJEME TI, LÁSKO NAŠE....... 🙏🕊️💖❤️🖤

A Vám děkuji za přečtení tohoto srdcového článku.

Vzala jsem to stručně, protože chci, aby detaily, ať už ty veselé, tak i ty smutné, byly jen NAŠE 💞

To věřím, že chápete...

Ale i přesto jsem tenhle článek chtěla napsat.

Chci si ho uložit jako vzpomínku a jako poděkování za všechno naší čtyřnohé lásce... Všem našim zvířecím láskám... 🙏💖

Vaše Simona